Příběh poutníka, který překročil své hradby a našel úctu ke všem tvorům
Published by Jan Marschner v Cesta ke znovuzrození · 29 Říjen 2024
Bylo nebylo. Poutník, který procitl vypráví:
Byl jsem poutníkem, kráčejícím po úzké stezce svých vlastních přesvědčení. Ve své mysli jsem stavěl vysoké hradby, přes které jsem neviděl na rozmanitost světa. Věřil jsem, že jen mé myšlenky jsou pravdivé, že jen mé oči vidí skutečnost takovou, jaká je. Svět za mými hradbami byl pro mě jen stínem, který nemohl konkurovat jasnosti mého vlastního světla.
Jednoho dne, když se slunce sklánělo k obzoru a obloha se zalila zlatavým světlem, usedl jsem pod starým dubem. Vítr šeptal v korunách stromů tajemství, která jsem dosud neslyšel. Zavřel jsem oči a najednou jsem pocítil jemný dotek na své tváři. Otevřel jsem oči a spatřil jemnou bytost, která z nitra zářila dobrotou a zralostí. Byla to přírodní bytost, strážkyně lesa.
“Proč stavíš hradby kolem svého srdce?” zeptala se mě tichým hlasem. “Svět je plný zázraků, které čekají, až je objevíš.”
Zarazil jsem se. Nikdy předtím jsem neviděl nic podobného. “Jaké zázraky?” odpověděl jsem s pochybností.
“Podívej se kolem sebe,” usmála se. “Každý list, každý kámen, každý tvor je částí velkého díla Stvoření. Všichni jsme spojeni neviditelnými vlákny lásky a úcty. Abdrushin ve svém díle ukázal cestu k pochopení této jednoty.”
Vzpomněl jsem si na slova, která jsem kdysi četl, ale nikdy plně nepochopil. Slova o harmonii, úctě a lásce ke všem tvorům. Bylo to, jako by se ve mně rozsvítilo světlo, které osvítilo temné kouty mého nitra.
Začal jsem vnímat svět novými očima. Viděl jsem, jak sluneční paprsky tančí na hladině řeky, slyšel jsem zpěv ptáků jako symfonii oslavující život. Zvířata, která jsem dříve považoval za bezvýznamná, se stala mými učiteli v prostotě a radosti z přítomného okamžiku.
Lidé kolem mě si všimli mé proměny. Zprvu byli překvapeni, někteří nedůvěřiví, ale když spatřili upřímnou radost v mých očích, začali se ke mně přibližovat. Děti mi přinášely květiny, staří lidé mi vyprávěli své příběhy. Všude, kam jsem šel, jsem cítil propojení a sdílenou radost.
Příroda se zdála být živější než kdy dřív. Stromy šuměly laskavými pozdravy, květiny rozkvétaly v nádherných barvách a zvířata se ke mně přibližovala beze strachu. Přírodní bytosti, které jsem dříve neviděl, tančily v paprscích měsíce a zpívaly písně o jednotě a lásce.
Spolu s ostatními jsme začali budovat mosty mezi lidmi. Organizovali jsme setkání, kde se sdílely příběhy, nápady a sny. Rozmanitost našich zkušeností nás obohacovala a vedla k novým obzorům. Učili jsme se jeden od druhého a společně tvořili dílo, které bylo odrazem harmonie celého Stvoření.
Vzpomínal jsem na učení Abdrushina, který ve svém díle zdůrazňoval význam úcty, lásky a spolupráce. Pochopil jsem, že každý z nás je jedinečným tónem ve velké symfonii života. Když hrajeme společně, vzniká hudba, která oslavuje krásu a hloubku existence.
Moje proměna inspirovala i ostatní. Lidé začali opouštět své vlastní hradby a otevírat svá srdce. Nedůvěra a strach ustupovaly před porozuměním a úctou. V ulicích měst zněl smích, na polích se lidé společně radovali z úrody, v lesích se obnovovala rovnováha mezi člověkem a přírodou.
Přírodní bytosti se staly našimi průvodci. Učily nás naslouchat rytmu Země, ctít zákony Stvoření a žít v souladu s přírodou. Zvířata se nebála přiblížit, ptáci nám zpívali své písně a řeky proudily čisté a plné života.
Pochopil jsem, že skutečná síla spočívá v jednotě a lásce ke všem tvorům. Že rozmanitost není překážkou, ale darem, který nás obohacuje a posiluje. Že každý člověk, každá bytost má své místo v tomto velkém díle, které je odrazem božské harmonie.
A tak kráčím dál po cestě života, s otevřeným srdcem a vděčností za každý okamžik. Vím, že nejsme odděleni, ale propojeni v jedinečné síti existence. Spolu tvoříme svět, který je krásný v své rozmanitosti, svět plný lásky, úcty a společného tvoření.
Svět, jak jej viděl Abdrushin, svět, kde každý z nás je nositelem světla, které může osvětlit cestu druhým. Svět, kde láska a úcta jsou základem všeho bytí. A v tomto světě se nacházím, objevuji svůj pravý domov, svou pravou podstatu, svého ducha spojeného s celým Stvořením.
.................
Tento příběh jedné duše vypráví příběh, který volně navazuje na článek s názvem POŽEHNÁNÍ PRO LIDSTVO V DNEŠNÍ DOBĚ NA ZEMI SPOČÍVAJÍCÍ V NOVÉM ZAČÁTKU KROUŽIVÉHO POHYBU ZÁŘENÍ