Jak David hledal cit lásky
Published by Jan Marschner · 9 Únor 2025
Příběh o muži, který neuměl cítit lásku.
1. Prázdnota
Jednoho dne seděl David na lavičce v parku a sledoval lidi kolem sebe. Matka objímala dítě, starý muž se držel za ruku se svou ženou, dva přátelé se smáli v družném rozhovoru. Všude kolem něj proudila láska – a přesto ji necítil.Někde hluboko v sobě věděl, že láska existuje. Chtěl ji cítit, chtěl ji poznat. Toužil po tom jít duchovní cestou, žít v lásce a pro lásku, ale něco v něm bylo prázdné.
Každý den meditoval, četl knihy o duchovním růstu, snažil se být laskavý k lidem kolem sebe. Ale stále to bylo jako hraní role, jako kdyby říkal slova, která nemají žádnou váhu, jako kdyby se snažil cítit něco, co v něm nebylo.
„Co když ve mně žádná láska není?“ napadlo ho. „Co když se narodili jen někteří lidé, kteří umí milovat – a já mezi ně nepatřím?“
Ta myšlenka ho děsila. Co když je láska něco, co můžeš jen dostat od druhých, ale nikdy to v sobě neprobudíš?
2. Učitel na ulici
Jednoho dne, když šel po městě, všiml si starého muže, který seděl na schodech před kostelem. Měl dlouhé šedivé vousy, pohled klidný a přesto hluboký. Něco na něm Davida přitahovalo.„Hledáš něco, viď?“ oslovil ho muž náhle.
David se zarazil. „Jak to víte?“
Muž se pousmál. „Hledáš lásku. Ale necítíš ji. Chceš ji najít, ale všechno v tobě je prázdné.“
David se nadechl. Poprvé někdo vyslovil přesně to, co cítil.
„Jak víte, že ji necítím?“
Muž pokrčil rameny. „Vidím to ve tvých očích. Lidé, kteří cítí lásku, mají pohled jiný. Měkčí. Světlejší. Ty máš pohled někoho, kdo se snaží všechno pochopit hlavou, ale srdce mlčí.“
David přikývl. „Chci lásku cítit. Chci jít cestou lásky. Ale nevím, jak ji probudit.“
Muž si povzdechl. „To je právě tvůj problém. Myslíš si, že láska je něco, co musíš probudit. Ale láska není spící pták. Je to vítr – proudí sama od sebe, pokud jí nebráníš.“
David se zamračil. „Ale jak? Všude čtu o lásce, snažím se být dobrý člověk, pomáhám druhým… ale uvnitř necítím nic.“
Muž se na něj podíval dlouze, jako by vážil každé slovo. Pak řekl:
„Přestaň se snažit lásku cítit. A začni ji žít.“
3. Malé kroky
David dlouho přemýšlel o tom, co muž řekl. Jak může žít lásku, když ji necítí?Ale pak si vzpomněl na větu, kterou slyšel kdysi dávno: „Někdy tě skutky dovedou k pocitům, které slova nedokážou probudit.“
A tak se rozhodl přestat hledat pocit lásky a místo toho jen dělat to, co by dělal člověk, který ji cítí.
- Každé ráno se usmál na první člověka, kterého potkal.
- Když viděl na ulici starou paní s těžkou taškou, pomohl jí, i když necítil žádné zvláštní emoce.
- Začal si s lidmi víc povídat, naslouchat jim, být u nich. Ne proto, že cítil lásku – ale protože chtěl jednat tak, jako by ji cítil.
A stalo se něco zvláštního. Zpočátku byl pořád prázdný. Ale po pár týdnech si všiml, že ho drobné věci těší.
- Smích dítěte v parku.
- Teplo slunce na tváři.
- Děkovný pohled ženy, které pomohl.
Najednou to už nebyly jen činy bez emocí. Najednou v něm bylo malé světlo.
Ne silná láska, ne vášeň, ne euforie. Ale něco jemného. Jako první jarní vánek.
4. Láska není pocit, ale cesta
Jednoho dne se vrátil ke kostelu. Starý muž tam seděl jako předtím.„Jak se máš, chlapče?“ zeptal se.
David se usmál. „Neřekl bych, že cítím lásku tak, jak jsem si představoval. Ale už se necítím prázdný.“
Muž pokývl hlavou. „To je ono. Láska není ohňostroj. Není to něco, co jednou objevíš a pak to máš navždy. Je to cesta, která se děje každým dnem, každým rozhodnutím, každým činem. A když ji začneš žít, ona sama se v tobě probudí.“
David se posadil vedle něj a sledoval město kolem. Poprvé po dlouhé době neměl pocit, že musí něco najít.
Protože už to našel.
- Ne v nějakém velkém duchovním osvícení.
- Ne v magickém okamžiku, kdy by najednou cítil všechno.
- Ale v maličkostech. V přítomném okamžiku. Ve věcech, které dřív přehlížel.
A pochopil.
Láska není něco, co musíš cítit, abys ji mohl žít.
Ale pokud ji začneš žít, jednoho dne ji ucítíš.
A to byl ten den, kdy David opravdu začal kráčet cestou lásky.